pátek 24. února 2017

Žila byla



Dnes tu potřebuju napsat něco o Triščině životě.

Všechno to vyřizování a další události sem ze zápisků přepisuju s časovým zpožděním, ale aktuálně musíme nejvíc řešit probíhající řízení, které hledá něco jako spravedlnost za Triščinu smrt.

Je to ale její život, který stojí za to si pamatovat. Za jejího života jsem naposledy cítila skutečnou a plnou radost a štěstí. Za jejího života jsem naposledy měla kontrolu nad svým životem. Dost jsme toho spolu zažily a je teď pro mě těžké smířit se s tím, že víc záznamů bude o její smrti než o jejím životě. Že všechna ta řízení budou dost možná delší než kolik si toho sama Triška odžila. Že do všech těch spisů je zaangažováno tolik lidí, kolik Triška ani nestačila poznat.

Ještě než umřela, Triška žila.

Byla skvělá a nejlepší, jak je pro svou mámu nejlepší každé její dítě.

Byla trošku bázlivá, z lidí měla respekt a chvíli se rozhlížela, než se v dětském koutku vydala za dobrodružstvím. (Nebo jen věděla, že se musíme užít, dokud je čas.) Byly chvíle, kdy jsem to tak neocenila, jak už to u vyčerpaných matek bývá, ale teď jsem za to ráda.

Byla nespavá, na rozdíl ode mě a od Vikiho v jejím věku. Vstávala jsem k ní průměrně čtyřikrát za noc. A vstávám doteď.

Byla zvídavá. Ráda objevovala, všechno napodobovala a dělila se o to se mnou. Hodiny jsme proseděly nad knížkami, kdy se stále dokola ptala, co je tohleto a tamhleto a zase zpátky tohleto. Dělala pá pá, paci paci, takhle jsem veliká nebo mám se tak tak všelijak. Podle bráchy míchala karty (které nepřežily), kreslila pastelkami (po všem), skákala z gauče (šipky). Často si překvapeně, ale velmi soustředěně povídala s tou holkou v zrcadle a něžně ji hladila.

Byla veselá. Milovala smích a zábavu, a když zrovna žádná nebyla, sama nás zkoušela bavit. Třeba když se podle hesla „nevidím vás, tak ani vy mě nevidíte“ schovala za bráchovu kšiltovku a bafala. Nebo když si na hlavu navlékla nejrůznější kousky prádla celé rodiny a nosila se.

Byla jedlík. Ochotně pozřela všechno, co jsem jí připravila, i když to bylo bez cukru, bez soli, bez koření a vůbec bez chuti. Nejraději měla banánovo ovesné lívanečky. A vařila se mnou. Vzala si Vikiho kuchařskou čepici a vařečkou bouchala do nejzvučnějšího hrnce. Nebo plnila mísy kostkami, vykrajovátky, drobky ze země, vším pečlivě oslintaným.

Byla ráda venku. Za každého počasí. Nejraději měla skluzavku, na jejíž konec se vysoukala, pak popolezla asi dvacet centimetrů nahoru a sklouzla. Zasmála se a zase šplhala. A tak pořád dokolečka, z dáli ani nebylo poznat, že leze nahoru a dolů, ale byl to pro ni výkon a zábava. Měla taky ráda písek, pod nohama, v rukách, ve vlasech i v puse.

Byla…

Byla by teď už chodila a žvatlala něco jako věty. Byla by šla k zápisu do školky, když se už dnes musí s takovým předstihem. Zbavovala by se plínek a stěhovala by se do pokoje k bráchovi, který jí tam vymyslel růžovej koutek a uvolil se jí přenechat všechno duplo, co nashromáždil, protože už je velkej a tak dělá velký lego. Bylo by to náročný a byla by to sranda.

Byla (by), ale není.



                                                                    Foto první


Foto poslední



A ty mezitím 











11 komentářů:

  1. Žila byla... ale ta energie, to co je/byla ona, tak zůstává. Nejsi polo - máma. Jsi MÁMA. I když tě neznám, soucítím s tebou a na dálku Ti držím moc pěsti a posílám obejmutí a truchu energie pro zvládnutí těchto dnů... Obejmi svého muže, obejmi svého syna a pevně se držte... Je mi moc líto vaší ztráty. Petra

    OdpovědětVymazat
  2. Triška je krásná bytost..Žaneta

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, to je dobrá cesta- zapsat celý její život, i ty nejmenší detaily- Vy je máte zapsané v sobě, ale třeba pro Vikiho...Mozek funguje zvláštně, vzpomínky z období plného hrůzy se začnou ztrácet,vím to z vlastní zkušenosti, narodila se mi těžce postižená dcera a já jsem dlouho truchlila pro to zdravé dítě, které se nenarodilo- zní to divně, ale je to tak..Takže od začátku, jak se Triška narodila? Saša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sašo, mě to divně nezní - myslím, že je to přirozená reakce "odmítat se smířit s tou situací", než ji prostě člověk musí přijmout..Žaneta.

      Vymazat
  4. Nádherná holčička.

    OdpovědětVymazat
  5. Nejdojemnější článek ze všech. Je mi to tak líto. Jste hrozně stateční.

    OdpovědětVymazat
  6. Není a přitom stále je. Je v Tvém srdci, v Tvé hlavě a vždycky to tak bude, maminko. Krásná Triška. Posílám úsměv, pohlazení a moc děkuji za všechny řádky, které mne nutí alespoň občas se zastavit a přemýšlet o životě jinak.

    OdpovědětVymazat
  7. Chci Vám něco napsat, ale vlastně nevím co. A nevím jak. Kdybych s Vámi měla mluvit osobně, pravděpodobně bych sklopila oči do země. Nevěděla bych, co Vám na to všechno říct, nevěděla bych, jak mám reagovat. Jen mám strašnou potřebu Vám něco sdělit. Něco jako, že Vás hrozně obdivuju za tu sílu a statečnost, i když si ji teď možná ani neuvědomuje a připadáte si vyčerpaně. Něco jako, že mi na jednu stranu Vaše články pokaždé připomenou, jak moc je cenné to, co máme a jak si to mnohdy v tom frmolu nestíháme uvědomit, ale taky mě vždycky trochu vystraší, protože je to zároveň tak křehké. Neumím si Vaši situaci ani představit, neumím si představit tu bolest, prázdnotu a beznaděj (a upřímně řečeno ani nechci), už teď tady brečím tak, že přes slzy ani pomalu nevidím co píšu, ale chci Vám říct, máte můj hluboký obdiv už jen za to, že jste, že dýcháte, že fungujete. Jste tou nejlepší mámou jakou si Triška mohla přát a pevně věřím, že těch 14 měsíců byla díky Vám šťastná. Je šťastná i teď, jen jinde a jinak. Nejsem věřící, ale i přesto si občas povídám se svou babičkou, která už tady taky není, a tak nějak podvědomě chci věřit v to, že je mi pořád nablízku, a že se s našimi blízkými zase jednou budeme moct setkat. I Vy se jednou sejdete se svou nádhernou dceruškou, ale než k tomu dojde, bude všude kolem Vás, bude v každém slunečním paprsku, každé kapce rosy, v každém bezzubém úsměvu, bude ve Vás. Nevím co říct na rozloučenou. Držte se? Přeju hodně sil? Vše mi přijde bezduché a fádní. Tak snad jen buďte dál mámou dvou úžasných dětí pro které jste ta nejmilovanější bytost na světě. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Co slovy mohu rici...jak projevit a ulevit Vasi bolesti,mohu Vam rici jen toto i kdyz je to strasne malo,jsem mama stejne jako vy jste mama a navzdy ji zustanete,myslela jsem na Vasi rodinu celou dobu od te strasne chvile co se stala ta tragédie a prala si,at se stane zazrak...bohužel Vas maly andilek to neprezil,strasne mi je to lito,ale vim,ze jste krasny clovek,který pomaha lidem a mate stejne tak krasnou rodinu,ktera je tu pro Vas a pomuzou Vam ulehcit Vasemj trapeni...tak tezkemu,drzte se,verim,ze Vaich vzpominek na ni bude vic nezli to co probiha ted...Myslim na Vas a Vasi rodinu,jejic naruc Vas udrzi a ochrani.

    OdpovědětVymazat
  9. Boze je mi to tak lito ! Vim ze ta bolest je nepopsatelna , bohuzel mam tuhle zkusenost take, take mi zustala prazdna naruc . I kdyz mam 2 deti , je to jako by mi nekdo rozmackal srdce a zahodil. Preji Vam hodne , hodne sil ❤️. Musime doufat , Vy ,ja a vsechny maminky ktere tohle prozivaji ,ze zase bude lip a cas je opravdu lek . Hodne sil ��

    OdpovědětVymazat