O blogu

Tenhle blog je o všem, co následovalo po úmrtí naší druhorozené Trišky. O tom, jak absurdní je vypravovat pohřeb čtrnáctiměsíčnímu dítěti, kolik úřadů musí takovou smrt zadministrovat, jak truchlí mladí rodiče a velký bráška a co na to okolí. 


10 komentářů:

  1. Milá maminko, moc mě zasáhl Váš blog, na který jsem včera narazila. Mám děti stejného věku a taky je často vozím autem na menší i větší vzdálenosti... Jak jen je to možné, soucítím s Vámi. Myslím si, že jste moc statečná. Přeji celé Vaší rodině, abyste v této těžké chvíli nacházeli útěchu a podporu jeden ve druhém. Nechci, aby to znělo nemístně, ale věřím, že Vaše Trišinka nalezla pokoj u Boha a že je možné utěšovat se nadějí na nové shledání jednou, tam... Moc na Vás myslím, držte se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Kollenko, za Vaši účast a za komentář. Jezděte s dětmi bezpečně (o tom ještě chystám článek, protože jsem asi měsíc neřešila nic jiného, než jak zabezpečit Vikiho), ale na druhou stranu se nenechte svazovat a omezovat strachem (na tom teď hodně sama pracuju).

      Vymazat
    2. http://www.nakoncidechu.cz/zdroje/tisic-mil-a-17-dni-truchleni-kosatci-mamy

      Vymazat
  2. Moc děkuju za sdílení Vašeho příběhu! Sama jsem před pár lety prožila ztrátu dvacetiletýho bráchy (po dlouhé nemoci) a od té doby vnímám, jak blbě se truchlí ve společnosti, která smrt vytěsnila kamsi na okraj. Jsem proto ráda za každé otevření tohoto nelehkého tématu. Mimochodem znáte organizaci Ke kořenům? Těm holkám neskutečně fandím právě pro jejich snahu pozvednout úroveň českého funebráctví. Myslím na Vás a přeji hodně sil a dobré odžití toho všeho.
    Kristýna Ferjenčíková (kristyna.lanska@gmail.com)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Kristýno,

      moc dekuji za Váš komentář a je mi líto Vaší ztráty. Přijde mi, že na sourozence není v období zármutku tak pamatováno, jako na rodiče zesnulých dětí, i když ztrácí parťáka na celý život (alepsoň já to tak se svými sourozenci mám) - jaká je Vaše zkušenost? A díky za zmínku Ke kořenům, nikdy jsem o nich neslyšela, ale po projití jejich stránek se mi moc líbí, co dělají. Taková služba by mi třemi měsíci hodně pomohla. Bohužel to vypadá, že je přírodní hřbitov zatím jenom v Praze, což je škoda, ale někde se začít musí a pohřbívání jiné než je předepsaný scénář v krematoriu je skutečně zatím tabu. Takže díky za info a hodně sil i Vám.

      Vymazat
  3. Drahá nešťastná maminko.Tu bolest si nikdo neumí představit, ani co prožíváte za veliký smutek.Přijměte mojí kondolenci a držte se.Proplakala jsem s Vámi každý řádek,který jste napsala.Vím alespoň z jedné části,jak je to neskutečné a bolestivé.V listopadu mi zemřela sestra po operaci hned večer.Nedokáži o tom psát a nedokáži se smířit s tím,že byla a najednou není a svět se nezměnil,život jde dál ..je to neuvěřitelné a strašně to všechno bolí.Nejsou slova na to,aby se zmírnil Váš zármutek.
    Milá maminko držte se..jsem v myšlenkách s Vámi a celou rodinkou.Anna.

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý večer.
    Slovem jde vaše zoufalství popsat asi jen tak z miliontiny. Pro mě naprosto neuvěřitelné, tak těžce nespravedlivé, strašně zoufalé... Jak je všechno opředeno byrokracií a chladným chováním úředníků, když Vám se ve vteřině zastavil celý svět.

    Váš příběh mě dohnal k slzám. Tricia je nádherné jméno a úžasná holčička, která zachránila jiné děti.

    Mnoho sil Vám i celé rodině <3

    Vendula

    OdpovědětVymazat
  5. Vazena maminko, moc Vas obdivuji za to ,jak jste silna, za to, ze jste dali sanci jinym detem, musite byt uzasni , nesobecti lide. Nam Anicka zemrela 13,patek v lednu 4 dny po porodu a ja se stale nedokazala rozloucit s nicim co bylo jeji. Dokonce i urnicku mame porad doma . Nevim , jestli kdy dokazeme ji pochovat do hrobecku. Hluboce pred Vami smekam ! Hodne sil cele rodine . Rodina Blahova

    OdpovědětVymazat
  6. Dobrý večer, dnes jsem se dostala k vašemu blogu a hned ho celý přečetla. Kvůli slzám jsem si musela dát několikrát pauzu. Vůbec si neumím (a ani nechci) představit tuhle nejpříšernější věc, která se podle mě člověku může přihodit. Sama mám dvě malé děti, takže se mi srdce svírá a slzy zase derou do očí. Děkuju, že tyhle velmi intimní rodinné momenty sdílíte, určitě spoustě lidem pomůžou.
    Někdo věří, že každá duše přichází na tento svět s jasným cílem a úkolem, že je všechno předem dáno. Když o tom přemýšlím (ještě před pár lety přísně racionální bytost), věřím, že nám to třeba může usnadnit vypořádat se s některými těžkými chvílemi a událostmi. Nevím. Každopádně doufám, že nikdy nebudu muset řešit to, čím si prošla vaše rodina.
    Přeju vám klid, sílu a znovuobjevování malých radostí v životě. A ještě jednou díky za vaši odvahu to sdílet. Ilona

    OdpovědětVymazat
  7. Posílám Vám veliké objetí a moc na Vás myslím! Myslím na Vás hodně často od chvíle co jsem přečetla Váš blog a myslím, že díky Vám se mi daří se často povznést nad zlobení své malé holčičky. Jste pro mě takový zvednutý prst abych se nedala rozlobit malichernostmi a byla vděčná za zdravé dítě. Přeju Vám ať Vás potká štěstí a klid.

    OdpovědětVymazat